Jmenuji se Eva a jsem mladá žena z Prahy. Jsem ateistka a jsem pro-life.
Hnutí pro-life (v ČR známé také jako hnutí pro život) usiluje o ochranu základního lidského práva - práva na život - v celé jeho délce, to znamená od početí do přirozené smrti.
Jsme přesvědčeni, že narozené dítě je od svého početí lidskou bytostí a jako takové má nedotknutelné právo na život.
Zdroj: http://pro-zivot.pise.Hnutí pro-life bývá často automaticky spojováno s křesťanstvím a mnoho lidí se domnívá, že nevěřící člověk nemá žádný důvod se k němu hlásit. Pomocí tohoto blogu se snažím ukázat, že to tak není.
Jsem ateistka a k hnutí pro-life mě přivedly moderní vědecké poznatky o vzniku nového lidského jedince a přesvěčení, že právo na život je prvním, základním a nedotknutelným právem každého nevinného člověka.
Náboženství pro to nepotřebuji.
Právě naopak. Domnívám se, že spojování s náboženstvím hnutí pro-life poškozuje.
Hnutí pro-life stojí na naprosto racionálních základech, ale ten náboženský balast, který je tak často doprovází, mu dodává dojem něčeho iracionálního, zastaralého a překonaného. Je paradoxní, že to jsou zastánci umělých potratů, kteří jsou ve veřejné debatě vnímáni jako hlas racionality a pokroku, přestože současná věda - genetika a embryologie - potvrzuje základní tezi hnutí pro-life: Člověk je člověkem od početí.
Proto začínám psát tento blog.
 |
Komentář, na který odpovídáte
baby-friendly-blog: Stále se točíme kolem téhož. Pokud v sobě máte srovnané, že vražda člověka/dítěte/miminka (vaše vlastní slova) je přijatelným řešením a stojíte si za tím, pak opět nevidím důvod, proč podstatu tohoto dle vás přijatelného řešení zakrývat a cenzurovat. Pokud jsem něčeho zastáncem, měl(a) bych se k tomu přihlásit se vším všudy.
Vy říkáte agitace, já bych spíš použila slovo osvěta. Upozorňování na nespravedlosti a násilí, jehož oběťmi jsou nevinní lidé, formou zveřejňování autentických (a tudíž nutně drastických) záznamů tohoto násilí, nepoužívá zdaleka jen hnutí pro-life.
Když bylo před čtyřmi lety kulaté výročí atentátu na Heydricha a následného povraždění obyvatel Lidic a Ležáků, konaly se k tomu na několika místech v Praze pouliční výstavy. Včetně drastických fotografií - postřílení muži na dvoře Horákova statku, hromady lidských těl v koncentračním táboře, kam byly odvezeneny ženy a děti, popravy pachatelů masakru po válce. Uprostřed města, na pěší zóně nebo v parku (Karlovo náměstí, Valdštejnská zahrada), kam chodí korzovat rodiny s dětmi. A přesto se proti tomu nekonaly žádné hysterické protesty (jako tomu pravidelně bývá v případě pouličních výstav Stop genocidě). Nikdo neargumentoval, že kdo chce, najde si to sám, a proč to někomu cpát takhle na veřejnosti.
Člověk se pak logicky musí ptát, proč takový dvojí metr.
Je pravda, že sama zdravotně postižené dítě nemám, ale mám mladšího bratra s mentálním postižením a řadu rodin s postiženými dětmi znám. Nicméně to není podstatné. Nemusím bydlet vedle nesnesitelných romských sousedů, abych mohla říct, že pokus o upálení romské rodiny byl barbarský zločin. Muž nemusí být ženatý, aby směl odsuzovat domácí násilí. Nemusíte mít byt plný domácích zvířat, abyste měla právo být smutná a rozzlobená, když někdo vyhodí živé kotě do popelnice. A abyste směla říct, že takhle by civilizovaná společnost s bezbrannými tvory zacházet neměla.
Vašeho dítěte je mi líto. Píšete, že argumenty zastánců práva nenarozeného dítěte na život znáte a nepřesvědčily vás, nebudu se o to tedy pokoušet. Jen sem vložím odkaz na Linku pomoci Aqua Vitae, která se zabývá i takovými situacemi, jakou popisujete. Zda se na ni obrátíte je samozřejmě pouze na vás.
http://linkapomoci.cz/
Výhrůžku fyzickým násilím nechám prozatím bez komentáře.